„Máš přes třista kamarádů, to není zlé, v životě jsi je neviděla, ale znáš je do morku kostí, celé noci a celé dny ti neúnavně píšou co zrovna snědli, co vypili, co viděli za film ukradený na síti, co si myslí o válce v Mali, v Gruzii, nebo jiné zemi, už úplně smyšlené pro účely televizního zpravodajství. Máš účet v bance, kde hromadíš neexistující peníze, kterými splácíš neexistující dluhy, kupuješ si za ně strojem ošoupané džíny, cestuješ do neexistujících zemí, kde se přes neprůstřelné sklo, přes mlžné závoje svých drahých očkování dojímáš pohledem na chudobu.“

— Mapa Anny