Chyba

Kryštof je překupníkem vymírajících rostlin. Když přijme svou poslední zakázku, vše se zpočátku zdá snadné. Z Japonska do Evropy má pro bohatého sběratele převézt jedinou sazenici – poslední živý exemplář oficiálně dávno zaniklého parazitického druhu. Původní plán je však narušen. Muž, jenž od něj má květinu převzít, se odmlčí. Kryštof zůstává sám s nejcennější rostlinou, s jakou se kdy setkal. Postupně se dozvídá, že byla složitě šlechtěna jako dokonalý obraz smutku, že měla rituální význam v tajných uzavřených společnostech japonské vysoké šlechty, podle některých byla užívána jako droga, podle jiných jako jed. Ale ani ve snu ho nenapadne, co všechno svým činem uvedl do pohybu…

---

Černý obchod s ohroženými květinami s postupujícím vymíráním druhů závratně vzrostl. Cena, jakou byli někteří sběratelé ochotni zaplatit za jedinou sazenici, nabyla často až zvrácených rozměrů. Jisté květy obestřela dekadentní melancholie. Zdobení se zánikem a smrtí. Móda, kterou začala vzývat především nová vrstva bohatých. Vodní a zemědělští baroni třetího světa. Nová ekonomická elita. Kryštof poznal kupce, co si nalhávali, že tak pro další generace zachraňují to, co se ještě zachránit dalo. Poznal jiné, kteří nezachraňovali nic, jen se smutně opájeli všemi těmi dávnými tvary a vůněmi. Všechny ty květy, ať byly sebelíbeznější, voněly rozkladem. Začaly se objevovat nelegální parfémy vyráběné z posledních zástupců dříve běžně rozšířených druhů rostlin, vyhynulé vůně, upomínající na cosi dávného. Asi jako když se lidé chodili dívat do kodaňské zoo na posledního žijícího ledního medvěda, který začal odmítat potravu, jako by tušil, že je to jen plýtvání časem – jako by ho jeho mrtvý živočišný druh volal k sobě do nicoty.

---

Původní verze románu vyšla v roce 2008 v nakladatelství Pistorius & Olšanská. Pro potřeby aktuálního druhého vydání z roku 2019 v Odeonu byl text významně revidován a rozšířen.