Soubor osmi povídek a novel známého českého spisovatele, nositele Ceny Jiřího Ortena Marka Šindelky, má charakter a platnost určujícího setkání. Setkání s nekompromisním textem, který dokáže fascinovat i odpuzovat. Pokud toužíte po souznění s protagonisty, nezbývá než sáhnout po jiné knize. Autor se svými postavami rozhodně nejedná v rukavičkách, staví je do nezáviděníhodných, absurdních a tragikomických situací, v nichž si nejenomže nevybírají, ale ani o možnostech volby neuvažují.
Jsou vrženi do „fixních“ situací: Odněkud zdálky, odněkud z palčivého horka se starý muž šeptem a přerývavě dozvídá o tom, jak s ním jeho vlastní děti zatočí, kam ho hodlají umístit (Jméno); náhlé procitnutí v hotelovém pokoji je ještě snesitelné, nemožnost odejít však naroste do rozměrů noční můry á la Roald Dahl (Návrat); chystaný rozhovor s uznávaným fotografem vypadá jako rutinní záležisot, pokud se za něj někdo jen nevydává – a pokud se ve finále z novináře nestane objekt (Zrcadlo). Z titulní novely, zarámované oblíbeným sloganem televizního zpravodajství, ční osamělost ve dvou, kdy už si lidé nemají co říci, ale dosud se jim ústa pohybují. Žádné nebezpečné vztahy – prázdné vztahy. Prostor hry je šikanován slepou cestou labyrintem, Šindelkovi hrdinové hru už vzdali, jsou sunuti z bílého na černé pole mimo svou vůli: svou fatální CHYBU dokážou leda nevědomě zopakovat.
Za knihu autor získal cenu Magnesia litera za prózu 2012.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Magnesia_Litera_2012
ukázka:
Andrea je typická mladá žena mezi pětadvaceti a pětatřiceti, pohledná, inteligentní, poskládaná ze zbytků svých předchozích vztahů. Jako v nůši v sobě vleče zmrzačené, poškozené a všelijak pokroucené zvyky a vášně svých bývalých milenců, partnerů, přítelů, manželů apod., kteří se rozpadají v prach a zapomění v jakýchsi jiných, jakýchsi nových vztazích. Zajímá ji výtvarné umění, kdysi něco malovala, kdysi žila s malířem. Zajímá ji design, kdysi navrhla sadu hrnečků, nebo lžiček, nebo konví, nebo snad talířků, žila totiž s designérem. Zajímá ji literatura, kdysi psala básně, žila totiž s právníkem, kterého podváděla s básníkem. I s tím pak chvíli žila, jenže se ukázalo, že básník je neschopný infantilní blbeček, tak se začala zajímat o buddhismus, východní nauky, osvícení, cestování časem a prostorem a podobně, jenže to taky nakonec nevyšlo. Pak chvíli nevěděla co se sebou, přičemž se seznámila s jakýmsi režisérem, nebo snad kameramanem, ale mohl to být taky dost dobře fotbalista, ono je to vlastně jedno, znovu začala jíst maso, narostly jí vlasy, dodělala práva, potkala mě. No už to budou skoro čtyři roky, co jsme spolu.
A já? Moc toho není… Typický mladý muž mezi třiceti a… Je mi třicet čtyři let. Pohledný, inteligentní, vyhořelý egomaniak… Mluvící hlava. Říkám slova, platí mi za to, natáčejí mě na kameru, no jo, to jsou věci, to jen tak někdo neumí.
Marek Šindelka 