Vztahy s vyčpělou vůní (Recenze 23.10.2014, Nový prostor)

Mapa Anny CoverNová kniha Marka Šindelky nejspíš pro literární nadšence představuje druhé Vánoce. Ono taky netěšte se, když další knížku vydá autor s Cenou Jiřího Ortena a Magnesií Literou v kapse.

Mezilidské vztahy jsou pro Šindelku nosným trámem, na kterém staví své dvě poslední povídkové knihy, nevyhneme se proto jejich srovnání. První z nich, Zůstaňte s námi (2011), reflektovala vztahy dospívající, bouřlivé, plné samoty, lásky i iluzí. Zatímco ta nejnovější, Mapa Anny, zachycuje vztahy o něco vyzrálejší, ale o to více svázané a nadité kolizemi, krizemi a vynucenými i nutnými kompromisy, o které nikdo nestojí. Tento tematický posun pochopitelně reflektuje samotné autorovo dozrávání, kolem třicítky se předchozí bezstarostná léta začnou lámat v cosi zkostnatělého, ustrnulého a rozšafné perspektivě se rapidně zastřihnou křídla.

Svým postavám autor bez milosti rozdupal růžové brýle, vkreslil jim několik vrásek do čela a nechal je zmítat v tom nejhorším – ve své vlastní samotě, v nich samotných. Všichni hrdinové jsou hluboce přemýšlející, nebojí se ve svých myšlenkách jít až do morku kosti, být intimní a až se zvrácenou radostí se vrtají v tom největším duševním bahně.
Nečekejte žádné povrchní konzumní slogany a lovísková řešení. Postavy mají co dělat samy se sebou, natož aby se staraly o čtenářovy pocity.

TĚLO JE STRAŠNĚ NESAMOSTATNÁ VĚC

Všudypřítomný existenciální nádech se často objevuje ve formě narážek na fyzickou schránku, kterou postavy těžko akceptují a jež se jim až místy hnusí. Jako by problémy duševní a problémy tělesné byly dvě naprosto odlišné jednotky. „Je to vlastně dost ponižující věc, taková tréma, jako by vás někdo usvědčil z vlastního těla, rozumíte mi, jako by vás přistihl při špatnosti, při trapném pobývání ve vlastním těle.“ Knihu tvoří celkem deset povídek, ve kterých se navzájem proplétají jednotlivé postavy a jejich příběhy. Tento kompozičně náročný celek, který stojí na hraně mezi novelou a povídkovým souborem, čtenáři nastiňuje poměrně komplexní pohled na jednotlivé situace. Ovšem právě touto promyšlenou a do detailu poskládanou strukturou celek působí místy až moc uměle, postrádá na lehkosti. A čtenář pak už jen trpělivě vyčkává, kdy jedna postava potká druhou, aby se vše kompozičně uzavřelo.

TVAROVAT A BÝT TVAROVÁN

Šindelka jde proti upovídanému vypravěčskému trendu poslední doby, nebojí se zpomalit a psát pro náročnějšího čtenáře. Jeho vyjadřovací prostředky si nespletete. Pomocí metafor velmi detailně odlišuje i ty nejmenší významové nuance. Přirovnání se chovají jako asociace, jedno rozvíjí druhé, a svou hloubkou jsou tak adekvátními společníky dumavých myšlenek postav. „Podívej se na mě, jsi jako YouTube, jsi plná cizích věcí a vzpomínek, jsi nádrž času, ty hloupá, jsi rozbuška i detonace, jsi tisíc a jedna noc na druhou, jsi evoluce i stvoření, jsi uzlina v síti, sama jsi síť.“ I proto je nutné text intenzivně vnímat, přemýšlet o něm a pracovat s ním. Tyto povídky nejsou určené pro lenivého čtenáře, který by knihou jen proplul. S takovou by se z ní stalo 136 stran líbivých slov o ničem. Mapa Anny je pro čtenáře výzvou, přiměje je tvrdě dřít a všechno si po svém odžít. Z četby si proto neodnesete silný příběh k převyprávění, ale silné, vámi prožité pocity. A to je setsakra velká výstupní hodnota.

Autor: Dáša Beníšková